Siegfried Sassoon – Aftermath
Přeložil Skafloc
Dozvuky
Copak jsi už zapomněl?
Protože svět se točí dál a tiše mlčí
se o oněch dnech,
Jako když se zastaví auta
v křižovatce na semaforech;
A plynoucí myšlenkou ta strašidelná
díra v duši zalátána,
Jako mraky na nebeském světle života;
tobě milost byla dána,
Užíváš teď klidných časů a radosti
jsi plný.
Jenže minulost tu zůstává – a válka je hra krvavá.
Copak už jsi zapomněl?...
Sklop zrak, a přísahej při válečném vraždění, že nikdy nezapomeneš.
Vzpomínáš na temné měsíce, kdy se
držel sektor u Mamet,
Noci kdys hlídal, kopal, tahal,
skládal pytle s pískem na parapet?
Vzpomínáš, co tam bylo krys; a ten
smrad
Z hnijících těl na předprsních
zákopů byl dlouhý řad –
A západ slunce, šedý, chlad
z deště co byl v nás,
Zastavíš se někdy a sám sebe se ptáš,
zda stane se to zas?
Pamatuješ na rámus, než vyběhli jsme
na bodák–
A ten vztek, i slepý soucit, jenž tě
obepnul tak krutě jako had
Když jsi civěl na tu zkázu a ztrhané
obličeje mužů z vlastních řad?
Vzpomínej těch těl, na nosítkách,
jenom tak,
Těch vyhaslých očí a visících hlav –
šedých jako svět
Stíny chlapců kdysi šťastných,
milých, krásných jako květ.
Copak už jsi zapomněl?...
Zvedni zrak, a přísahej na zelené jaro, že nikdy nezapomeneš.
Březen 1919
|
Aftermath
|
|
|
|
Siegfried Sassoon
|
|
|
|
Have you forgotten yet?...
For the world’s events have rumbled on since those gagged days,
Like traffic checked while at the crossing of city-ways:
And the haunted gap in your mind has filled with thoughts that flow
Like clouds in the lit heaven of life; and you’re a man reprieved to go,
Taking your peaceful share of Time, with joy to spare.
But the past is just the same-and War’s a bloody game...
Have you forgotten yet?...
Look down, and swear by the slain of the War that you’ll never forget.
Do you remember the dark months you held the sector at Mametz–
The nights you watched and wired and dug and piled sandbags on parapets?
Do you remember the rats; and the stench
Of corpses rotting in front of the front-line trench-
And dawn coming, dirty-white, and chill with a hopeless rain?
Do you ever stop and ask, ‘Is it all going to happen again?’
Do you remember that hour of din before the attack–
And the anger, the blind compassion that seized and shook you then
As you peered at the doomed and haggard faces of your men?
Do you remember the stretcher-cases lurching back
With dying eyes and lolling heads—those ashen-grey
Masks of the lads who once were keen and kind and gay?
Have you forgotten yet?...
Look up, and swear by the green of the spring that you’ll never forget.
|
| 
