Kam se probouzím odkud dýchám kde jsem já jenž tě tolikrát zabil jazykem v neustálém pádu z měst do slov z kterýchsi listopadů a periferií, jimiž se dotýkáme já se stébly žil na zápěstí času a vědomím, které se tolik liší od těch s větami, jimiž se vítají u věcí viděl jsem na nebi tvé rty a ucítil polibek na sklo mojí tváře jako jeden z darů bezvětří mezi něž lze zařadit voňavku vonící jako jodová tinktura slečnu, která umí mávat řasami jako motýlími křídly a jasné představy toho, co se jeví jako pouhé obrysy pod ženskými šaty kdesi v Provence vím jsem na cestě zimy už brzy si budu dodávat odvahy dýcháním do dlaní a s každým nadechnutím to zabolí jako kdybych vykouřil balíček cigaret
| 
