U stolku
s kávou v kavárně Slavia
Seděl jsem
zadumán ztracený v novinách
Za oknem
bouře, tramvají kvílení
Deštníku
roj, v Národním hrál se Lear
Dopil jsem
samotu, chystal se zaplatit
Když vběhla
jsi do dveří, na řasách déšť
Já zůstal
přikován podivnou závratí
Už nejsem
prázdný, cit nezapřeš
Prošla jsi
kolem mě, voněla po medu
Vedlejší
stůl šťastným se stal
Pak na pár
vteřin spojení pohledů
Máš modré
oči, když číšník se ptal
Zdali si
něco dáš a já si v duchu přál
Ať jsem to
já, koho Ti přinese
Na tácku
stříbrným, hřejivý sen
Blížit se ke
rtům Tvým, pak být pohlcen
Prsty
setřelas kapky na čele
Křivky Tvé vyzradil
promoklý šat
A jak sluší
Ti vlasy zmáčené
Ten obraz
mám v paměti na tisíckrát
Poznal jsem
Tě, když zrovna pršelo
Nádherné
hřmění, do srdce blesk
Kávu jsi
dopila, nebe den zjasnilo
V kavárně Slavia spolu sedáme dnes
|