V majáku
světla přibývá
při východu
Slunce vlasy
vlát ve
vánku při vůni řas
mořskému
odlivu se smát a smát
jen hladiny
písku víří
ve vírech mušlí
jen tak
si ty ovce
sedí v trávě
jejich louce
nepřítomně
a lhostejně
pak ty vrány
nebo ti
racci
monumentalitě
jednot dramatu
porozumění
nemají
času bez
místa
místa bez
změny děje
lehce
přelétávají ruiny hradů
či jen tiše
přistávají do meandrů řek
aby na to
vše bylo zapomenuto
těm stromům,
tomu ději bez variant
novému,
ztracenému řádu
jemuž jen ta
země může porozumění
tomu klidu
zaběhnutých
kolejí Walesu.
|