|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
| Po posledních kontrolách si mohl být Cail jistý, že je vše hotové. Za týden vše stačili dokončit vše do puntíku a následovala předváděcí akce,
křest Stargazeru a slavnostní přidělení posádky lodi.
,,Dámy a pánové. Vítám vás zde na Jeffersonově vesmírné stanici v den, kdy se nám všem splnily naše sny. Lidstvo míří ke hvězdám" přednášel
korporální ředitel Star Voyage Enterprises publiku a několika stovkám kamer jež ho snímali.
Vedle něho stál biskup, velitel Murphy poté on a další vedci. Po poděkování sponzorům přišla na řadu hlavní ceremonie.
,,A vrcholem dnešního večera bych chtěl poděkovat tvůrcům tohoto velkolepého díla. SVE za navržení a projektovéní. Charlesovi Murphymu,
Veliteli stanice, Cailovi Colinovi a jeho vědeckému týmu za řešení všech systémů a funkcí lodi a týmu techniků NASA a Virgin Atlantic za skvělou
a nezbytnou práci".
Za vyvýšeným řečnickým pultem se postupně odclonilo okno směrem do doku a odhalilo tak celou loď v plné hráse.
Tři sta metrů dlouhý trup s mápisem Stargazer se zužoval v tenčí sekci a poté byl zakončen širší částí předních palub s můstkem. Vzadu bylo šest
pohoných jednotek a druhý imitor štítu.
Těsně nad pravým rohem okna se vysunula krátká hlaveň. Biskup lodi požehnal. a poté stiskl tlačítko v pouzdru, jež mu nabídl ředitel SVE.
Po jeho stisknutí se v hlavni zablesklo a směrem k lodi se k ní rozletěla lahev se šampaňským. Dlouhou chvíli tichého očekávání trvalo, než se lahev
rozbila o trup lodi. Cail se pousmál. Hezká nákražka staré ceremonie dole na zemi. Poté se strhl potlesk.
Caila naplnil pocit radosti. Ve chvíli dopadu lahve z něho spadly všechny starosi.
Do místnosti napochodovali poté důstojníci letectva spojených států.
,,Dámy a pánové" pronesl ředitel poté ci si sjednal klid. ,,Je zde také chvíle pro odtajení totožnosti důstojníků posádky. Kapitánem lodi byl jmenován
Henry B. Wright. Prvním důstojníkem se stala Samantha McRailová" Pokračoval dál. Cail si se zájmem prohlížel dústojníky, když tu se stala nečekaná věc.
,,Hlavním inženýrem lodi je Cail Colin..."
Cail byl s touto možností již předem obeznámen pod podmínkou, že by se naskytl někdo vhodnější. nečekal že ho vyberou ale cítil, jak se mu právě změnil směr života.
Jako když se pod ním rozjede otočná plošina. Naprosto šokován a v tranzu si uvědomil že se usmál a přešel s úsměvem k ostatním důstojníkům. Nebránil se ale tomu co jeho tělo dělá.
Později se k němu pak připojil i Ian Valiczki, stejně překvapen jako on. Na další si už nepamatoval.
Dva dny na to musel vyřídit záležitosti na zemi. Uvědomil si, že má štěstí že nemá děti, jinak by asi nedokázal odejít. Z bytu na předměstí Los Angeles si
vzal své osobní věci a zabalil si. Kocoura Tiseiho dal k rodičům. Teď už nebylo žádné tajemství kde byde a co bude dělat.
Uvědomil si, že tohle všechno možná vidí naposledy v životě. Po báječném Lasagne matce chvíli brečel na rameni. Připadal si jako tenkrát, když měl jít poprvé do školy.
Otec jej pořád držel kolem ramenou a uklidňoval ho a s ním společně i matku. Ta si poté od Caila vzala Tiseiho.
Ještě v transportu na Jeffersonovu observatoř čekající na orbitě psal rozlučné maily spolužákům a kamarádům z dětství.
Netušil jak těžké je loučení, když může být poslední.
|
|
|
