šach černou dámou
UMÍRÁME

( někteří jako mladí )

jsou chvilky

kdy se prostě poezie hodí

ať už prší

sněží

nebo je vedro k padnutí

něco rozkvétá

někdo žije

a

někdo umírá

plány se nekříží

a kříže reznou

nebo se rozpadají stářím

na tom, ale ani moc

nezáleží

zatím
jsem CÍTIL zemřít

jen dva lidi

ostatní Jména jsem jen četl
nebo je slyšel zády k televizi

a nestála mi ani za

otočení

smrt je natolik nudná
přirozená

a normální

že není ani trnem v oku
ani zdlouhavou monologickou vsuvkou

do každodenní rutiny

pultových prodejů

vzácně se jednou potkáme

na svatbách v bílé

na pohřebech v černé

mezitím žijeme šedivé životy

a králem či dámou

skáčeme po šachovnici

než nám dají mat

tím posledním

tahem

osudného že brání

o život

velmistrů je málo,

těch co si pamatují všechny partie

a co se dostali jen tak tak k šachu

„dostanu Tě v sedmi tazích“

řekla

a do neděle

bylo fakt

nebezpečný

chodit v ulicích ...