Když příjdu v pondělí do roboty,

jsem rád, že mě netlačí boty.

Šéfka na mě mává novým předpisem,

chce to hned stvrdit podpisem.

Zas zvýšili nám výkonnost,

někdo by řek, mám toho dost.

Ale v naší skvělé skupině,

kašlem na to z vysoka jedině.

Ať to žere jiné hňupy,

udělám svoje á...běžím do chalupy.

Jsem člověk klidného charakteru,

ne robot složený se softwaru.

Někdy snad pošlu líbesbríf,

později, možná už někdy dřív.

Těm tabulkářům na centrále,

Za jejich snažení neskonalé.

Oni snad nikdy nebyli na provoze,

asi tam mají všichni bolest v noze.

tak jim u kompjůtru sedět stačí,

a nesmysly do něj tlačí.

Přeji teď svým kolegyním,

ať se usmívají horním sviním.

Neřeší se, co nedojde změny,

za pár už je konec směny.