Řekla mi, že mám dnes nějak rozkecáno. Seděla v křesle – nohu přes nohu, ruku přes ruku, ret přes ret a život přes život.V tu dobu prej zvony mlčí a v tu dobu prej sveřepí šakali zavile vyjí na bílý měsíc. Byl to čas, kterému jednou budeme ...
říkat dávno, jednou tomu budeme říkat láska, jednou tomu budeme říkat minulost – uplně stejně jako tomu dnes říkámu přítomnost a jako by tomu vědma u křišťálové koule říkala budoucnost. Řekla mi, že mám dnes nějak rozkecáno. Já byl v kuchyni a vařil špagety podle návodu. Buď to byl promyšlenej sarkazmus nebo nálejvaní na smeč nebo pobídka k hádce nebo jen výkřik smutné či znuděné holky. Nic jsem neřekl. Míchal jsem vodu, co z čiré hladiny dělala bublinkovou pěnu. Nasypal jsem sůl a při varu přihodil špagety. Špagety vždycky vyčuhují ven. Vždycky. A nikdo není trpělivej. Každej se je snaží ohnout a dostat do hrnce před změknutím. Jak typické. A prej je to lidské! Každá slabost je lidská. Každé zaváhání je lidské. A z každého nezdaru se člověk poučí. Já se nepoučil. A vždycky je ohýbám před změknutím. Nechal jsem je vařit. Podíval se na hodinky v tichém stresu, protože na balení je psáno 6 min nebo 7-8 min nebo 10 min. Vaření. Teď je na Tobě jakou měkkost si vybereš. Je to jedna z těch otázek 18 hodiny. Kdy přijdeš z práce, je u Tebe holka, ty děláš večeři a na všechno se ptáš: dáš si špagety? Chceš tam olivy? Jaký si měla den? Co dávají dnes v TV? Jak chceš ty špagety? Řekla mi, že mám dnes nějak rozkecáno. V tom bytě se to rozléhalo, moc nábytku jsem neměl. A ten co tam byl – byl buď nekvalitní nebo ještě nekvalitnější. Šrouboval jsem ho imbusy a ten nábytek mi dal ten pravý pocit nezabydlenosti. V té chvilce jsem si uvědomil, že jsem si vlastně kromě této dívčiny nikdy nic nevybral. Nevybral jsem si narození. Nevybral jsem si školu. Nevybral jsem si střední školu. Nevybral jsem si civilku. Nevybral jsem si vlastně ani práci. Nevybral jsem si tenhle nábytek. Nevybral jsem si tenhle byt. Nevybral jsem si tyhle špagety. Jediný co jsem si kdy vybral byla ona. Seděla v křesle – nohu přes nohu, ruku přes ruku, ret přes ret a život přes život. Špagety jsem vyndal po 10-ti minutách. Zalil je omáčkou. Sednul si do druhého křesla. Usmál se na ní. A dal svůj život přes její. Bylo to na mě, jestli na 6 min, jestli na 7-8 min, jestli na 10 min …. nebo na celý život.