Vražda nebo nehoda,

nebo hloupá náhoda.

Způsobů je více,

kdy dohoří jim svíce.

Píšu na památku těch,

co jim nečekaně došel dech.

A do nebe odletěli,

aniž by sami chtěli.

Z některých případů se hlava točí,

člověk se neubrání slzám v očích.

Rozum nechápe co se děje,

srdce se žalem chvěje.

Mladý pár se měl rád,

zabil je však kamarád.

Ubodal a zapálil jejich těla,

co se tak ráda měla.

Nehoda školního autobusu z Belgie,

byla nevýslovná tragédie.

Tolik dětí opustilo zem,

další si ponesou následky životem.

Má nálada byla ty dny tichá,

uctil jsem jejich památku minutou ticha.

Ale slovy se nedá vyjádřit,

jak s tím budou jejich rodiče žít.

Spolujezdec svěří život řidiči,

frajeří nebo má mozek slepičí.

Nohu z plynu nesundá,

ale zemřou oba dva.

Když se stane nevinnou obětí ,

dítě co potřebuje rodinné objetí.

Místo toho je zneužito,

a chladnokrevně zabito.

Rychlík Koménius,

měl před sebou cesty kus.

Do cíle však nedorazil,

do spadlého mostu vrazil.

Po tomto osmičkovém dnu,

osm lidí už nedosáhne svého snu.

Zranění a chlapec bez nohou,

slyší jen, inženýři za nic nemohou.

Ještě si dám malou práci,

říci, ať nepodceňujeme situaci.

Život a zdraví je jen jedno,

příjít oně můžem snadno.

Odešli, aniž by chtěli,

jejich blízcí už je víckrát neviděli.

Už jen přeji duším nevinných objetí,

ať najdou klid a do nebe doletí.