Padaly ze tmy zimní hvězdy
jak lehké vážky elegantní
a všechny chytly tlusté kočky
a cpaly si je do své tlamy.
Na ledě umrzly jim zadky
a čumáčky jim zahořely.
Naděje nikam nepospíchá
je lehkovážná, opozdilá
tváře si barvičkami patlá
až začínám se trochu bát
že zavřou všechny skvělé bary
a já s tou děvkou zmalovanou
a tuze divně postrojenou
navštívím jako tolikrát
nádražní bufet uplivaný.
A všechny hvězdy sežrány
nenažranými kočkami.
A všude tma
a všude noc
a všude mráz.
Tak zemi krunýř z ledu svírá
že klečíc na něj horce dýchám
než konečně smím zahlédnout
tem ždibec loňské seschlé trávy
když naději jsem z tretek svlíkla
já jaro, hvězdožroutka, víra.
|