Barva toho města 

byla podobna tobě bez šatů 

svítila 

červená ve tvářích a bílá na zádech

jak pokreslená spreji mužských myšlenek 

jež jsou něco mezi vzkazy na veřejných toaletách a srdcem

jimiž si něco snadno dokazujeme protože nejsou vidět

nechám se vést dnem a večer se zastavím na straně 169 

knížky se stránkami od čaje

kterou kdosi napsal proto abychom odtrhli oči od ulic

když v tramvaji měniče proudu bečí elektrické žalmy  

pantografy se natahují ke trolejím jako ruce z onoho světa          

a reostaty jimiž jsme zhasínáni se pohybují v kruzích které nikam nemizí

tvým světlem bych namaloval čistotu dítěte i umírání

neboť obojím jen začínáme i když se nám to po celý život snaží vzít

ale ten kdo jednou otevřel dveře ví že jimi nic nekončí 

snad jen láska a její bolest je příčinou psů ale tím si nejsem jist 

i když v jejich očích vidívám ty tvé