Stále se opakující metaforické roční období

Nahoru zřel a uviděl

Krásu nebe a padajíc

Se slzou na světa líc

Jako vždy nevěděl nic

Utíral krev a čistý líh

V jemném objetí špíny

Pod dekou z kypré hlíny

Pod vlasy dával splíny

Dával je spát, sny dnům brát

Brával je ven, proč jim lhát

Před sebe zřel a uviděl

Na hlíně smuteční sníh

Stále ničehož nevěděl

Popíjel krev, rozléval líh

Usnuly, zamrzly, pod trávou

Pod světa okny, pod dekou

Však srdce lidské kůži hřeje

Rozpustí sníh, splín se směje