Krajina za zlatou koulí
Poslední leta
dívám se v Praze
už jen na střechy a výš
vikýře, svatí
kríže a zlaté koule
chybí možná jen kalich
s Jiříkovým srdcem
A když za špicí Hvězdy
beránci kupami jdou
uvnitř v protipohybu
dá se do běhu strnulé pásmo
promítané kdesi pod bránicí
je tou čočkou
snad srdce
anebo žaludek?
Jsou to Krýzovy jesličky
slepené z vychrtlých otisků paměti
zhasnou slunce a rozsvítí měsíc
přítmím se točí větrné mlýny
a padá stříbrný vodopád
Jsou to pruhy světla
běžící po stěnách
dětského pokoje v holobytu
zaplať pámbů
za každou žárovku u stropu
všude záslepky
v zásuvkách jarosti
po okraj plná krmítka
zůstávají prázdná
Tu zaštěká čokl
průzor se zatáhne
stínoví panáčci se rozletí
na každém hrobě pohozený
jeden šerý cár
dcerka stále spí
a smečka běžců
s vyceněnými zuby
je nám v patách
|