| líbila se mi červená barva na skle výrazně označovala pomyslný střed světa na který se nedalo lehce zapomenout všechna předměstí nosí podobnou červenou jak rtěnku, jak víno, krev nebo punčochy puštěné náhodou po větru do pusy tečou slzy, protože nakonec zbude jen hrůza z města které zůstává vybydlené to známé, v němž je ukryté ještě další město a v něm další, a tak pořád donekonečna a proto často nosíme holínky i doma nechce se nám sundat ani sváteční šaty které nám připomínají to, co chceme opustit i po směně bývá někdy ticho a na stole leží kus hovězího tím se periferie odlišuje od okolního světa a směšné je, že tě pes kousne přímo do tváře když se přece jen vracíš domů.....
| 
