|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Upřímně se bavil. Slyšela jsem to tlumené dýchání na své tváři, ten jeho potlačovaný smích. Věděla jsem, že si užívá každou chviličku. Každou chviličku, kdy věděl, že mám strach.
Ty obavy mě přímo svazovaly a já neměla sílu se ani pohnout. Pokoušela jsem se zadržet dech a krůpěje potu se mi perlily na spáncích a pomaličku stékaly po mých tvářích a po mé bradě cestovaly k jeho ramenu, po něm ke klíční kosti a pak se vsakovaly do polštáře..
Objímala jsem ho pevně. Tak pevně, že jsem na svých prsou cítila chloupky na jeho hrudi, hebkou a rozpálenou pokožku a pod ní dech a tlukot jeho srdce.
Kolem nás se rozprostírala půlnoční tma, kterou přerušoval jen úzký proužek světla mezi nedotaženým těžkým tmavě modrým závěsem, který na dřevěnou podlahu místnosti dopadal z venkovní pouliční lampy. V dálce byl slyšet jen vítr, který se opíral do staletých stromů na nedalekém kopci na konci cesty. A tady.. tady byl slyšet tlumený zvuk vrzajících parket. Snažila jsem alespoň zašeptat, abych ho požádala o silnější sevření, ale nevyšel ze mě ani hlásek..
Ten pocit bezmoci mě děsil víc a víc a pot na čele studil. Začínala jsem se třást zimou a uvědomila si, že je stále ve mně. Horký a znovu připravený. Moje vzrušení zesílilo, tentokrát to bylo ale jiné. Strach moje smysly zostřil, zintenzivnil a já jsem nyní vnímala každý centimetr jeho těla, které leželo pode mnou a které mi bylo dosud bezpečným ostrovem, tichou oázou, paloukem uprostřed džungle a já začínala vibrovat. Chlad se střídal s žárem a já v okamžiku zapomněla na všechno kolem a jen jsem vdechovala jeho vůni. Pomalu jsem ho uvolnila ze sevření svých paží a začala se v bocích propínat. Teď už nešlo přestat. Otočila jsem hlavu, abych mu uviděla do tváře. Ten pobavený výraz zmizel. Teď měl pootevřená ústa. Dech se mu zrychlil a jeho oči byly najednou tmavší a doširoka otevřené. Musela jsem ho začít líbat, musela jsem, protože z krku se mu dralo hlasité zasténání.. To když jsem se opřela o čelo postele a nasunula se na něj tak, aby byl ve mně co nejhlouběji. Pomalu, velmi pomalu jsem opakovala svoje pohyby. Bolest, kterou jsem si tím způsobovala nahrazovaly vlny extáze. Všechny svaly, šlachy a nervy se ve mně vyladily k jedinému účelu. Já a on jsme nyní následovali ten rytmus, který zažehl můj strach.. Vrážel do mě jako nespoutaný příboj a já jako pěna stékala po skaliscích. Vzala jsem si jeho ruce a ukázala mu, kde a jak silně mě má držet. Pustila jsem je, abych se znovu pevně zapřela o čelo postele. Chytil mě! Přesně tak jak jsem si to přála. Vykřikla jsem až mi vytryskly slzy. To je ono, ach bože, teď jsem přesně tam, kde jsem chtěla být… Stoupám na vrchol, sotva popadám dech a kolem mě nic neexistuje, jen hurikán, který mi probíhá v žilách. Pustoší a bere s sebou všechno… spaluje, žne jako Slunce, hoří plamenem, aby pak vše uhasil.. Uhasil vlnou jeho přílivu…
Ve sklenkách na parapetu ještě plulo pár drobných střípků ledu. Pomyslela jsem si, že vodka bude už hodně zředěná, ale za to bude určitě výborně vychlazená. Stále jsem ještě přerývavě oddychovala, když jsem nám obě sklenky podala a zaslechla jeho hlas: „Budu rád, když se s Marleym nikdy nespřátelíš.. Bojíš se ho tak krásně..“ Pak vstal, vešel do chodby a tam se s ním přivítal. Schoulená do klubíčka ve vyhřáté posteli už jsem jen zaregistrovala zvuk odemknutí domovních dveří, aby mohl jeho německý ovčák Marley vyběhnout na pozemek za domem..
|
|
|