Má milá, rozmilá

srdce mi rozbila

na tisíc střepů

sjednotím řepu

válčící vojska

ji ne…, je svojská

už dává šanci

jinému kanci

a mně už nedá

poslední leda

ránu, co tečku

třísním jí vlečku

poslední výtka

za moje smítka

to bylo stále

jsem mrtev, ale

není to k pláči

úlevou skáči

že mám ji z krku

už žádné vrků

a žádné nytí

ať to zas chytí

jiného trubce

v tenatech sítí

s temnotou v kupce

už je to za mnou

ruce si zamnou

kdo po ní jeli

ať kynou z cely

já to mám v paži

co vlastně vzkáži

těm, co je čeká

odevzdat gáži

slzavá řeka

snad, zlomte vazy!

má ráda plazy

co smýčí denně

takové ženě

jsem svěřil život

takových výhod

má volné pole

říkám si: vole

bylo to nutné?

pak, jak když utne

ozve se ticho

někdejší psycho

mých jiter v kleci

už žádné kecy

a žádné řevy

srdcem i střevy

proudí mi světlo

jak se to četlo..?

netřeba hany

jen když mé rány

zhojila léta

poslední věta

než se sám dojmu

jen klidně koj mu

a jiné věci

v té tvojí kleci

bylo to děsné

želel jsem, dnes ne

dnes není kdysi

mládnou mi rysy

ty vadneš, lásko