Děsivá krása zrození

Těžký vzduch vyplňuje vitráže chrámu. Kroky přítomných se ve zpěvu zvonů

plazí po chladné podlaze. Zvuky se odráží od zdí a rozplývají v monstrózním

prostoru. Na sporém oltáři - do nahoty oblečená dívka, nehybně zmrazená ve

svém čekání. Panenské rty, štíhlé pružné tělo, vůně mládí obtočená kolem

ladných křivek...a natěšené páry očí dychtící po akci a krvi.

            Do sálu vstoupilo ticho ruku v ruce s NÍM. Rozhlédl se pátravým

pohledem hledajíc odpovědi v tvářích svých poddaných zahalených do černých

kabátů a kápí. JEHO zrak ztuhl na mladém dívčím těle. Vztyčené hroty

bradavek čnící daleko k nebesům MU rozpulsovaly krev v žilách. Zrodila se

touha. Prsty se nezkrotně napřahovaly k ležící postavě jako malému děcku

toužícímu po hračce. Varhany burácejí do prostoru - skandují a povzbuzují

všechno přítomné. Pokořeni bázní křečovitě svírají planoucí svíčky svých

životů. Čas jakoby zrychlil a nemilosrdně začal odpočítávat poslední

okamžiky ženského očekávání.

            Dívám se na ni a toužím po dotycích. Slepě nevnímám okolní

hřmící dav černých pastýřů. Očima laskám voňavé tělo. Chtěla bych se ní

nechat celá pohltit, mazlit se, líbat touhou zvlhčené rty, proniknout

jazykem mezi mlaďounká stehna a vdechovat dívčí krásu. Každý jeden z těch

služebníků by se jí chtěl zmocnit. Opět se chrámem rozlinulo ticho. Jen

hluboké výdechy a nádechy zvlnily těžký vzduch. Oni - opilí její nádherou a

svěžestí pro svoji posedlost po vlhkosti klína - oni to provedou. Rudá krev

se rozlívá a vpíjí do nehybného masa, mladého a panensky čistého.

            Stojíc nad ní v rozhaleném tmavém plášti třímá ve špinavých

rukách nůž - jeden řez střídá druhý a rubínová krev nepřestává stříkat.

Maluje obrazce na obnažená ňadra, zbarvuje i stehna a hebounký trojúhelník

jemných chloupků. Kohoutí krev probudila život v křehké duši schoulené

uvnitř hrudního koše. Dav chce konečně slyšet tep dívčina srdce. Ve vzduchu

se mísí pach smrti s vůní života. Rudýma rukama roztírá krev po těle a

bloudí po něm - nevynechá jediné místečko, jediné zákoutí. Je to

fascinující. Pozoruji jeho pohyby, tu nekonečnou pouť dlaní. Nastal okamžik,

ve kterém se píší dějiny, boří se hradby a vznikají nové kontinenty.

            Hruď se pomalu zvlnila a dívka poprvé vydechla. Zachvění víček,

jako by řasy odháněly zbytky páchnoucí smrti. Strach však ještě ovládá

veškeré pohyby. I když osvobozená je vrhnuta opět do spárů oddanosti. Ten

dar života musí být vykoupen službou svému stvořiteli. První krok z rakve

byl zároveň prvním krokem do JEHO područí. Byl to On, kdo vrátil tok řeky

života a ona se tak stala JEHO majetkem.

            Černí pastýři svým křikem vyzývají mocné síly. Sténají a škrábou

se do tváří. Jedna postava vystupuje před zběsilý dav a strhává ze sebe

tmavé roucho. Stojí tu obnažená a dává se na odiv všech přítomných. Kleká si

na chladnou zem a hladí se po roztouženém těle. Neznámý muž se k ní přidává.

Propadnou nespoutané souloži. Hladový sex uchvátil i ostatní přihlížející.

Všichni ze sebe shazují ošacení a vrhají se do divokého milování, desítky

těl se spojují, proplétají v klubcích vášně. Sálem se ozývá sténání žen

nabodnutých na kopí ztopořených mužských údů. Něžné kočičí milování dívčích

dvojic a prsty postříbřené šťávou jejich smyslných těl. Orgasmus střídá

chvilky rozkoše. Pot se slučuje s myšlenkou na smrt a halí se do vábivé vize

všudypřítomného života. Vystřelené šípy vzdechů míří ke stropu chrámu, kde

již nebe je zahaleno do nevábně vzhlížející barvy. Touha stejně jako ostatní

ochromila i mě. Propadám se do klína jedné tmavovlásky. Ochutnávám ji,

miluji se s jejím klínem. Roztírám si její rozkoš po tvářích, jako by to byl

vzácný léčivý balzám. Vrývám své dlouhé nehty do její hebké pokožky, do

pevného zadečku. Propadám se do pekel a stoupám k nebi.

Burácivý chraplavý hlas přetrhne nit slastného užívání a jedním slovem

ochladí rozpálená neovladatelná těla. "Chceš..." Na odpověď však nečeká a

strhne dívku k zemi. Odhalená na ledové podlaze pokorně HO sleduje. ON

vyčkává, až se rozvášněné publikum zklidní. Jako šelma vyhlížející svou oběť

v nestřežené situaci zaútočí. Očista mladé duše ho příjemně dráždí.

"Zasvětím tě do krásy bolesti!" Vykřikne. "Poznáš její ostrost!" - "Ano,"

ozvalo se jemné špitnutí, které proletí sálem jako letní vánek. Krutý a

necitelný dav bez váhání vybere nástroj. Bič se dal do pohybu za doprovodu

varhanní hudby. Smršť ran dopadla na hladkou pokožku, prsa, bříško i mezi

stehna, která se chvílemi svírala a zase roztahovala přijímajíc pokorně

bolest. Oběť se před NÍM plazí, prosí a vzápětí choulí, aby se vyhnula

nemilosrdným ranám. Chladná zem chlácholí otevřené brázdy od biče. Obtáčí se

kolem NĚHO a olizuje nohy. Jazyk po sobě zanechává vlhkou šnečí cestičku.

Tmavá svatozář vlasů se rozlévá po zemi. Popadne ji za vlasy a zalomí hlavu

prudce dozadu. V sále se to zavlní. Přihlížející lační krve pobízejí svého

pána k dalším krutostem. Vychutnává si ji. Prsty drtí ztuhlé bradavky,

dlaněmi seká do mladých bujných ňader a ON - rozdrážděný na nejvyšší míru.

Ostré špičky nehtů drásají hebké masíčko. Vybírá si daň za její vzkříšení.

            Dav fascinovaný mírou násilí zcela utichne. ON nepřestává a bere

za jemné chloupky mezi stehny a trhá, škube s nimi. Pár mu jich zůstává v

ruce a to ho rozrajcuje na maximum. Zapaluje svíci a rozlévá horký vosk po

dívčím těle. Ženský křik se odráží od klenutých stěn a vzduchem se line pach

spálených chloupků. Popadne další svůj nástroj - nůž. Zubaté ostří se

zaleskne ve světle svící. Přejíždí jím sem a tam a zanechává po sobě rudé

šrámy. Vnímá každý jeho pohyb a v záchvatu rozkoše se sama zraňuje. Drásá a

rozrývá si kůži všude, kde se dá. Svíjí se jako had, kterého lovec chytil do

pasti. Prohýbá záda jako kočka, když se protahuje a její sténání vytváří

harmonický celek s chrámovou hudbou. Chce se úplně odevzdat, patřit svému

pánovi, o čemž ona nerozhoduje. Vychází vstříc noži, který nemilosrdně

kreslí ornamenty na její bělostná záda. Křišťálové slzy pomáhají zažehnat

bolest a hned se zas vpíjí do dlouhých černých řas, kde nakonec jejich

řečiště ve svitu svící vyschnou. Už dávno pochopila, co je to poddanost,

ochutnala to velké tajemství, které jen stěží každý pozná. Touha, žár a

rozkoš se mísí a stoupají do špiček věží.

            Rozrážím postavy kolem sebe a dychtivě uháním střemhlav do

tajemné propasti, odkud není úniku. Dav mi sám otevírá cestu a těší se na

další podívanou. Chci být na jejím místě, chci poznat to tajemství spolu s

ní. Toužím se podřídit JEMU, aby někdo jiný rozhodoval o mé přítomnosti.

Uléhám vedle dívky a pastýři uzavírají kruh kolem nás. ON bere do ruky bič.

Hudba se sotva prodírá mezi těly lačně hledících postav. Propadám se do

hlubin JEHO nezkrotného područí...