Markýza andělů

Krása a mámení,

tanec a na rtech smích.

Každému muži

hned hlavu zamotám.

Je to snad vážný hřích?

Vlasy mám od slunce,

v očích je opál asi.

A z čeho srdce mám,

pověz mi, Nicolasi.

Zjizvený obličej

a šrámy na duši.

Směněná za důl,

jak vzácný drahokam.

Plakat se nesluší.

Pleť jako z mramoru,

koketně klopím řasy.

Komu své srdce dám,

co myslíš, Nicolasi?

Prý je to čaroděj,

snad sama netuším.

Den za dnem jeho

kouzlu víc propadám.

I když je zle, jsem s ním.

Po boku manžela

v Toulouse si češu vlasy.

Pro něho srdce mám.

Buď sbohem, Nicolasi.