Markýza
andělů
Krása
a mámení,
tanec
a na rtech smích.
Každému
muži
hned
hlavu zamotám.
Je to
snad vážný hřích?
Vlasy
mám od slunce,
v očích
je opál asi.
A
z čeho srdce mám,
pověz
mi, Nicolasi.
Zjizvený
obličej
a
šrámy na duši.
Směněná
za důl,
jak
vzácný drahokam.
Plakat
se nesluší.
Pleť
jako z mramoru,
koketně
klopím řasy.
Komu
své srdce dám,
co
myslíš, Nicolasi?
Prý je
to čaroděj,
snad
sama netuším.
Den za
dnem jeho
kouzlu
víc propadám.
I když
je zle, jsem s ním.
Po
boku manžela
v Toulouse
si češu vlasy.
Pro
něho srdce mám.
Buď
sbohem, Nicolasi.
|