Ano, je to tak. Kanárek se podle mne doslova tulí k odkazu Quentina Tarantina. Přímo se k němu potměšile lýsá. Nevypichovala bych to tak, kdyby nás pan Viktor Tauš tak trochu natahal za nos. Učinil tak myslím v Kinoboxu. Ohánět se jménem Q.T. je bohužel dnes velmi módní (viz u nás např. německý film Klepání na nebeskou bránu) a navíc se to hned projeví na velikosti alespoň první vlny diváků-zvědavců, než se stačí roznést, co je to vlastně za film. A tak do nás V.T. navalil onen klín o tom, že ten film je m.j. "o Q.T.". Ono by to tak nevadilo, kdyby to alespoň trošku byla pravda. Přínos Tarantina leží hlavně v jeho pojetí času v rámci filmového děje (nemusím připomínat strukturu Pulp Fiction) a pak také ve skvostně načrtnutých postavách z podsvětí, jejichž charakterizaci staví především na báječných dialozích a přesném (až typovém) obsazení. To, co nám však V.T. na plátně předvádí, je jakési hlasité uvažování nad tématy, která Q.T. svou tvorbou nastoluje (viz např. oslava násilí, fascinace střelnou zbraní/mocí zabít). Nic proti tomu, ale Q.T. nebyl, není a nebude jediný, kdo tato témata nastoluje. Navíc Q.T. se dá citovat mnohem lépe než pronášením dabingové verze (!) Julesovy katovské "citace" Bible Ezechiel 25:17, když tu původní anglickou znají nazpaměť snad už všichni ze soundtracku k Pulp Fiction. Trošku lživá je i další mimoslovní prezentace filmu, totiž doprovodné fotosky, které si kinaři vyvěšují na nástěnky. Jsou na nich výborná čb. fota jednotlivých známých osobností, které by film mohly prodat, přičemž se ve filmu takto vůbec neobjeví. Proto si myslím, že šlo spíše o další promyšlenou lest na fandy Q.T. a k nim přidružené. Asi je to nutnost v současné obrovské konkurenci a podvědomě bych mu to byla ochotna odpustit, protože I buy Czech a jsem ráda za každý nezkažený český film. Ale přesto.

Hlavní problém celé stavby je uvěřitelnost momentu propadnutí závislosti. Asi je to nějak nakažlivé, protože stejným neduhem trpí i další český debut P. Marka Mrtvej brouk, který je po mnoha stránkách Kanárkovi blízký. Jednak je to (celovečerní) prvotina, jednak vypráví autobiograficky a to o nějakém náročném životním období. Kanárek jde navíc tak daleko, že si V.T. nehraje ani na schovávanou a rovnou hraje (nejen on) sám sebe. Bohužel však jsou oba neuvěřitelní právě v hlavním obratovém bodě zápletky. Na druhou stranu jde oběma k duhu teď již asi povinnost obsadit do epizodní role Radima Špačka, dalšího mladíka od filmu (Mladí muži dobývají svět, Rychlé pohyby očí), enfant terrible FAMU a syna mluvčího pana prezidenta, více pak právě Kanárkovi.

Čo bolo, to bolo a teď k těm pozitivům: rozjezd filmu je vskutku úsměvný, k mistrovi se V.T. docela zdařile blíží v černém humoru (scéna s mužem v autě, rozehřívání dávky u stánkaře). Práce kameramana je v momentech také vidět (záběry rvaček a delirií). Volba hudby sloužila záměru, nutno podotknout poněkud odvážnému, pomyslíme-li, co asi poslouchají příznivci Q.T., neboť si zde sami sebe zahráli Hudba Praha v čele s Milanem Hlavsou, kterému bylo dopřáno si jaksi mimo mísu příběhu zamentorovat na téma závislost a komerce. Ale jedním momentem u mě tento film vyhrál: to, co provede Viki poté, co se rozhodne (jak jinak než revolverem) si život nebrat. Ty zoufalé a přece naděje plné výstřely proti zdi. Co si budeme povídat, hlubší psychologizace by tomuto filmu asi prospěla, ale jako gesto samo o sobě by se jistě u "hlubšího" filmu vyjímalo jako koruna. No a nakonec ten nápad se zpětným přetáčením čb "záznamu" na monitoru videa jakoby stěžejních momentů filmu, co nám připomene, že se to vlastně stalo! Tedy, než na nás vychrlí to své uvedení do reality, aby to celé pak zase "zacyklil" a zopakoval onu originální průpovídku o české noci (krytka na objektivu) - pro neználky: filmaři občas používají pro dosažení efektu noci za denního světla tmavých filtrů na objektivu kamery a tomu se říká americká noc. Myslím, že V.T. je slibný začátečník.