Svíce vzplála a vosk se zahříval.

Nový život mu byl dán,

teď přemýšlel,

co jinak by mohl udělat,

jak posunout úroveň o kus dál.

Měl novou šanci,

oči i duši dokořán.

Jak dříve nechtěl žít již,

nyní se probudil a zřel svět.

Svět, který stojí za to milovat

a radost, která čistá byla,

když srdce mu zaplnila.

Pomáhal smutným štěstí najít,

utěšoval utrápené tváře.

Kde úsměv chyběl, byl vždy tam,

aby navrátil světlo

a rozsvítil tak naději všech.

Poté nadešel pravý čas.

Koutky jeho rtů mířily vzhůru,

byl si jist, že žil naplno,

že miloval každé ráno.

Pak se knot ve voskové lázni utopil,

plamen zhasl a dým zamířil k nebesům.