Měsíc se houpá na stožáru,
naslouchá tiché hudbě sfér,
o našem světě nemá páru,
neúčastní se lásky her.
Nezná okvětní plátky růží,
z nichž stvořeny jsou rety tvé,
nechápe, proč dech se mi úží,
když stáčíš ke mně zraky své.
Nepoznal polibky tvé sladké,
vášeň, jež v srdci klokotá,
když dotýkám se kůže hladké,
svírám tě, plnou života.
Neví, jak rád mám tvoje kroky,
co pružně v ústrety mi jdou,
že vzrušují mne svůdné boky
plující brázdou vlnivou.
Ruka kormidlo pevně svírá,
k neznámým břehům vede příď,
milostnou touhou srdce zmírá,
měsíčku, na cestu mi sviť!