Óda na realitu

Slyšel jsem bílé, černé, hnědé, červené, žluté, růžové, modré, zelené a další a další humusně barevný palice a těla jak se opájejí pocitem svobody svého hlasu a pak další bílý, černý a jiný palice a těla jak se v tom řevu svíjejí omámení nějakým zkurveně chutným preparátem s nechutným chemickým vzorcem, o kterým stejně nemaj ani páru. Viděl jsem je jak si propichují těla... nejen noži, háčky apod... Viděl jsem ztracence minulých generací, jak řeší svoje “generační” problémy s kouskem plesnivýho sejra nad popelnicí plnou myší a jiný tý zvířecí havěti participující na kousku bordelu s lidmi, dá-li se to tak nazvat, o prostor k bydlení v tom hrozně zasmogovaným městě zvaném stověžatá bába.

Slyšel jsem, a když jsem si sundal svý černý pásky přes oči, tak i viděl jak to tahle babka umí v noci rozjet.

Byla to extáze barev a zvuků a myši a švábi a života trosky nebyly vidět... , teda někdy...

“Za trochu lásky šel bych světa kraj.”

Slyšel jsem milence za okny domů, slyšel jsem prostitutky obdařené smyslem pro humor tak hlasitým, že jsem je rozeznal na tisíce kilometrů

(nevím čemu se smály)

Viděl jsem byznysmeny s velkými auty a... , jak vybíhají od těch prostitutek....

(už možná vím čemu se smály)

Mrtvé předměstí,

děvinky - dřevinky v depresi,

au, bolí mě pravé zápěstí,

stařičcí milenci jak větve zakleslí.

A bůh to mysterium teologů

sleduje v televizi slideshow mého života,

pak náhle posune o pár minut

a je tam nic a hluchota.

Proč :-) ?

“Life is life”

Řeknu si dobrá, tak se vynoř z vody a vyjdi na Mt. Everest

Nemám sil

Pak přišel ufoun a za loď mě zavěsil

Viděl jsem, slyšel jsem

Chápu

Už vím, proč jsou lidé barevní a v lásce nevěrní

takoví či makový

proč Bůh sleduje televizi

zač

nač

proč

to všechno už vím

A jsem na to patřičně hrdý...

Ale stejně... v tomle nemožně egoisticky založeným světě je mi to úplně na hovno!