|
|
|
Óda na realitu Autor: denizz (Občasný) - publikováno 26.8.2000 (10:10:44), v časopise 26.8.2000
|
| |
Óda na realitu
Slyšel jsem bílé, černé, hnědé, červené, žluté, růžové, modré, zelené a další a další humusně barevný palice a těla jak se opájejí pocitem svobody svého hlasu a pak další bílý, černý a jiný palice a těla jak se v tom řevu svíjejí omámení nějakým zkurveně chutným preparátem s nechutným chemickým vzorcem, o kterým stejně nemaj ani páru. Viděl jsem je jak si propichují těla... nejen noži, háčky apod... Viděl jsem ztracence minulých generací, jak řeší svoje “generační” problémy s kouskem plesnivýho sejra nad popelnicí plnou myší a jiný tý zvířecí havěti participující na kousku bordelu s lidmi, dá-li se to tak nazvat, o prostor k bydlení v tom hrozně zasmogovaným městě zvaném stověžatá bába.
Slyšel jsem, a když jsem si sundal svý černý pásky přes oči, tak i viděl jak to tahle babka umí v noci rozjet.
Byla to extáze barev a zvuků a myši a švábi a života trosky nebyly vidět... , teda někdy...
“Za trochu lásky šel bych světa kraj.”
Slyšel jsem milence za okny domů, slyšel jsem prostitutky obdařené smyslem pro humor tak hlasitým, že jsem je rozeznal na tisíce kilometrů
(nevím čemu se smály)
Viděl jsem byznysmeny s velkými auty a... , jak vybíhají od těch prostitutek....
(už možná vím čemu se smály)
Mrtvé předměstí,
děvinky - dřevinky v depres i,
au, bolí mě pravé zápěstí,
stařičcí milenci jak větve zakleslí.
A bůh to mysterium teologů
sleduje v televizi slideshow mého života,
pak náhle posune o pár minut
a je tam nic a hluchota.
Proč :-) ?
“Life is life”
Řeknu si dobrá, tak se vynoř z vody a vyjdi na Mt. Everest
Nemám sil
Pak přišel ufoun a za loď mě zavěsil
Viděl jsem, slyšel jsem
Chápu
Už vím, proč jsou lidé barevní a v lásce nevěrní
takoví či makový
proč Bůh sleduje televizi
zač
nač
proč
to všechno už vím
A jsem na to patřičně hr dý...
Ale stejně... v tomle n emožně egoisticky založeným světě je mi to úplně na hovno!
|
|
|