Snad jsem jen sen 

sobě se zdám

jak ve vodě, že usínám

A na březích 

rty pramení 

v prostor a v čas, dny kamení

Ruka je most

světlo jsi v něm

když přecházím za polibkem

A pod kůží

srdce bolí

za návraty za pluh v poli

Díváš se ven

štěkají psi

do oken nám jak k Měsíci

Asi je tma 

okolo nás

mezi prsty plamínek zhas

Jak na nebi 

tak na zemi 

prach jen jsme, se rzemi       

A jenom sen

nemá těl

očím tmy uletěl