PODZIMNI ELEGIE
Byl další podzim
čas čtyřverší a po deštích
to páchlo zimou
a já, já skrytý sám pod peřinou
těšil se z života až k zbláznění
a to i přes ukradený dětství
přes to že vím že čert nikdy nespí
dnes pokorně si přiznávám ze čertem si je každý sám
Byl další podzim
čas deštů a čtyřverší
čas svařeného vína
a starejch zašlejch fotek
co vůbec nevoní po skořici
a rudolící opilci s klaunovskými nosy
drmolí pod okny svý básně noci
Byl další podzim
a kde kdo psal cosi o vránách
ale já , já už mám strach
A z čeho? Z čeho strach?
psát o ranách
a otvírat to co stěží zavřít jde
zas čekat na něco co prostě nepřijde
Je další podzim
čas lesklejch ulic
hadích hřbetů kalných řek
věnců a svíček co znamenají vděk
čas stínů a pouličních lamp
čas promočených bot a šatů
a listů oděných jen ve zlatu
čas myšlenek, punkevních skrytých řek
čas vonící žitím, čas vzpomínek
|