osamocené vlny modrající na zdech

vylévající se do bílých květů svízele

i tak se mu zjevovala na schodišti

které nekončilo daleko za dveřmi

a pak s postříbřenou srstí v rukách

vyryté letokruhy dřeva věstily konec léta

které leželo na zemi v bezvládném těle cesty

když neslyšně oddechuje poraněným dechem