Budu žít tak abych nelitoval zemřít 

naplním dny tím, že přestanu pochybovat 

protože pochyby a strach jsou tím, co nepřichází ze srdce, ale z temnot

které nejsou nocí, nýbrž mojí prázdnotou 

a přijmu všechno zlé jako dar, neboť jen tak oplatím dobrem 

naberu do dlaní vodu, abych si omyl oči ze slepoty, kterou jsem se ranil 

tím, že jsem se díval, ale nechtěl vidět 

a jestli něco budu závidět, pak jen lásku, v níž jsme si rovni stejně jako ve smrti 

neprosím o slovo, abych měl co říci, ale o radost, které bude příčinou

nebo se stane lékem, té největší bolesti, kterou je sebelítost 

že jsem sám 

že nic mi nechce jít 

že není koho milovat 

to chtěl jsem ti říct 

že i Elvis Presley může být vlastně anděl 

když dospívání tě vede k prvnímu snění

a první samotě  

a my prach hvězd jsme a v prach se navracíme 

když čas řekne, už dost