Budu žít tak abych nelitoval zemřít naplním dny tím, že přestanu pochybovat protože pochyby a strach jsou tím, co nepřichází ze srdce, ale z temnot které nejsou nocí, nýbrž mojí prázdnotou a přijmu všechno zlé jako dar, neboť jen tak oplatím dobrem naberu do dlaní vodu, abych si omyl oči ze slepoty, kterou jsem se ranil tím, že jsem se díval, ale nechtěl vidět a jestli něco budu závidět, pak jen lásku, v níž jsme si rovni stejně jako ve smrti neprosím o slovo, abych měl co říci, ale o radost, které bude příčinou nebo se stane lékem, té největší bolesti, kterou je sebelítost že jsem sám že nic mi nechce jít že není koho milovat to chtěl jsem ti říct že i Elvis Presley může být vlastně anděl když dospívání tě vede k prvnímu snění a první samotě a my prach hvězd jsme a v prach se navracíme když čas řekne, už dost
|