nad kvantitou většiny

což mě přivádí k šílenství

Nevím, jak tě obejmout, když činíš krok

směrem ke mně

a zároveň očima zíráš dál pryč

kde se asi touláš...

Však já tuším, že v nocích bezesných

nemáš potřebu

zírat do očí

mé z(a)tracené touze spát

Nenechává mě v tvé náruči

protože sestra

noc čeká

s obláčkem dýmu v ústech

Smích ti přece jen chutná líp

než nejistota

zda-li tě miluji (?

Ano)