Transcendence hradeckého sněhu

Popolední soumrak

lampy v domech kupců

nerozstříhají

vprostřed svažité cesty

po kolena v závějích

kaplička se svými strážci

ani ve snu o skleněné kouli

nedohlédla svého konce:

drsný, černý

slaný jak halštatské doly

na dvoře zapadával dvoukolák

-

Pár kroků z nízkého břehu

a člověk byl na tabuli

z měkkého černého skla

s okem ostrova

s pasem mostu

s žíháním vyšlapaných cest

se stehy klouzaček

led praštěl

to hřmělo na časy:

spáry běží krustou dní

až dodnes

-

Čerstvě vykrojené dráhy bobů

stětiny trávy  trčely z bílých hřebínků

oranžové ticho mezi paneláky:

stejně šifrovaně

bliká mozaika světelných ok

ve všech městech

-

Vždycky jen jediný sníh

šedivý

kolem šedivých božích muk

v černých rozsochách lip

beztížný bledý hrách

chřestí ve větvích

vryp za vrypem

paměti s nepamětí

bůhví proč

pambů upřel zvuk