Štědrodění
I.
Město si hrálo na přelud
Tvářilo se že sebezraňování
neexistuje
že strupy na nebi jsou jen
červánky
Mezi organickým a
orgasmickým
nedělal rozdíly když v
bývalé katovně
tulící se ke kostelu svaté
Kateřiny
poslouchal Duke Ellingtona
a nevěřil
dokud ho noc nezlíbala po
celém těle
Štěstí se musí natrénovat
napadlo ho pak nad ránem
a měsíc na odchodu mu
přitakal
II.
Město na něj nemělo chuť
když kráčel po dlažebních
kostkách
jako po hlavách žhavých
přátel
Lazebnickým vrchem směrem
do výstavního hnisu Starého
Města
Dva jeho obrazy mu v
podpaždí
ač nebyl malíř bujely
samotou
Za rozsvícenými okny mdlých
domů
plnily se osudy kaprů
a neplnila se přání lidí
Štědrodění jak má být
O pár odkvetlých hodin dál
na vykolejeném nádraží
štěkot psů
vyhnal ho od posledního
vlaku
k prvnímu nádechu z
Kristových let
|