Mlha ulicí je mi tohle ráno domy z odlesků a stěn příštího září z lamp samoty jak okna, za nimiž se zhasínáme abych nezapomněl, že je únor který bloudí v mých kostech když dotýkáme se očima ještě oblečení v myšlenkách i v touze
je černé tohle ráno jako silonky vydechující ke stropu vůni vanilky a zakouřené tančírny či jak jízda bez lístku a duše všech maloměst
s hořkostí rtěnky hledám rty, abych zadržel tvé světlo uvnitř úst nebo jeho tíhu nechal padnout na jazyk a říci to za mě bolestnou grimasou sedmého deště i zdánlivou jistotou, s níž vycházíme ven
bůhví vlastně co má v hlavě jaké nebe, které chlapy a kolik peněz říkám si, když se dívám na tu s porcelánovým obličejem jak jednou rukou píše zprávy a druhou hledá mezi řádky příjezdů a odjezdů a já ji vůbec neznám stejně jako tebe a budu si dnes představovat že má ráda moderní poezii večer při svíčkách a sex stejně jako já ač nečekám
a ráno, že ještě celá v bílém jako Eva bez příjmení z polotovarů obléká si své punčochy s očkem na lýtku aby ji stáhly v pase jako mé ruce
|