Sterilně zahřáté domy
v pozdním večeru, světel zář
mrtvě osvětluje
toky aut mezi kopci Prahy
bledé paneláky přihlížejí této scenérii
a zároveň přijímají
teplo parsků světla lamp, ale zůstávají
stále chladné a inertní okolnímu dění
plynou na rozpáleném wolframu
uplavou v proudu zapomnění
rozbité žárovky
v hlavě létat mezi žebry mraků
když se vítr hlasů ptal
proč je tak moc rozeznívá
déšť
pohled tváří
vryté deštěm do větvoví kapek
na sklo, oknu do modře
veselého deště
unikají pod barevnými deštníky
vnitrobloky na hromádce stínů
trhaly vlákna chodců
hrany jsou ostré
jen tenká nit vzduchu
otřásala odrazy asfaltu
o naleštěné taneční boty
cizí postel v cizím bytě
cizí lidé, cizí peníze
vášeň
vážnost snem prožité noci
hřích
další vlna mravenčího vzrušení
domy se vytrvale trmácely časem
klapání kočičích hlav
se rozpouštělo v beznadějných
vzlycích podnapilých děv
nad jejich zlomeným podpatkem
vítr v kruhovém poryvu
silou ohybu mění větve v křivky
zimního dumání nad počasím
krystaly krve
mrznoucího bezdomovce
na štítu z mokrého kartonu
oči hledají spánek
tělo hledá smrt
nedalekého feťáka
-praskají křivky noci
v jeho duševním vnitrobloku
jako poslední zábrany jeho života-
šepot šouravých kroků
do zmrzlé půdy zavrtává své ruce
viděl zavřenou benzínku
avšak je zahalen mlhou taje
svých cynických
eskalací dálkových dioptrií
směje se přes posuny bot
sdílí s okolním vzduchem pár promilí
fantaskní chutě ginu
dnem neposkvrněný obličej
v nedaleké porodnici
vydává své první drásavé hej
hej jsem tady, ozvalo se tak lidsky
nenápadně padající igelitka
prozradila senilní vyvádění
které se mělo už dávno přenést
do říše starých snů a odvet
do noci padají ironická přání
jen aby vyhrál někdo v kartách
nedopalky dnů se spláchly
v tomto krásném městě
za letargii lenivé noci
obloha rozdrásaná
drápy rozbřesku, neokovaná
usíná poslední duše na sklonku
jejich temného spleenu
|