„Prožíváme -li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat,
osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl a
dočasně vyhodil na mráz“
Zdeněk Jirotka, Saturnin.
Dívka s kufrem
Kapitola I.
Cestou z práce
domů si Daniel koupil jako obvykle pet láhev své oblíbené
značky.-Tramín.
Už několik let
tajně doufal, že se pravidelným odpoledním popíjením dopracuje
k demenci , což mu umožní strávit zbytek života ve stavu , který
se v jeho představách rovnal nirváně.
Viděl sám sebe
jak sedí v ústavní zahradě , kolena přikrytá károvanou dekou,
debilně se usmívající.
Bez nutnosti řešit
přítomnost , minulost , nebo snad nedejbože budoucnost.
Pobyt v ústavu se
dá srovnat s doživotním trávením penze na Floridě-s bonusem
-nikdo vás nenutí sekat trávník, účastnit se golfu nebo zahradní
párty nebo vysedávat s manželkou před bungalovem v proutěných
křesílkách, uvažoval, zatímco se s láhví ve sportovním
batůžku blížil k domovské vilové čtvrti.
Když proud
myšlenkových asociací dospěl k představě „manželka“
sevřely se Danielovi čelistní svaly a podvědomě zrychlil krok.
Podíval se na
masivní hodinky, které dostal od manželky k „nedožitým
padesátinám“. Pokud vše půjde podle plánu, dožije se jich příštím
rokem. Manželka dokázala být někdy nečekaně vtipná.
-
Kdopak by v
dnešní době cestoval s tradičním lepenkovým kufrem ? Možná
tak kočovná divadelní společnost
Na tohle
nepraktické zavazadlo postupně rezignovaly děti odjíždějící
na tábory, jejich rodiče odlétající současně na dovolenou do
Bulharska, a nakonec i senioři odjíždějící do lázní.
V Danielovi
vyvolával kufr-hnědý , lepenkový , bez koleček samozřejmě,
romanticky-nostalgické představy
Sbalit si kufr a
odjet-kamkoliv-znamenalo využít každý kousek jeho vnitřního
prostoru, úplně nahoru naskládat ještě jednu vrstvu, kterou
zavazadlo zdánlivě nikdy nemůže pojmout, poté si sednout na víko
a násilím donutit kovové úzávěry , aby do sebe zapadly.
Samozřejmě zajistit koženým řemenem proto otevření. Popadnout
kufr za tvrdé držadlo a se snahou vybalancovat jeho tíhu se vydat
vstříc novým dobrodružstvím.
Přesně takový
kufr měla ta holka .Daniel ji viděl jenom zezadu, záplava zrzavých
vlasů, zelené vytahané tričko a velký hnědý kufr, zřejmě
dost těžký, protože zhruba po padesáti metrech ho vždycky
postavila na chodník, narovnala se a protřepávala si předloktí.
Napadla ho další
přednost tradičních zavazadel-vnukají mužům gentlemanské
myšleky. Pomáhat cizí dívce s batohem by ho asi nenapadlo, ale
zde se přímo vtírala představa, že dívku doběhne a nabídne jí
svou pomoc.
Vydal se rychlým
krokem za ní s trochu divným pocitem. Podobně by se asi choval
někdo, u koho nabídka pomoci by
byla pouze záminkou k obtěžování studentek.
Holka odbočil na
cestu podél řeky a vydala se směrem k nádraží.
Daniel rychle
zkracoval vzdálenost mezi nimi. Jakmile dojde na nádraží, bude
nabídka pomoci irelevantní. Jedině že by jí snad pomohl naložit
kufr do vagonu.
Pociťoval
nezvyklé vzrušení,že by to byla konečně ta druhá míza?
Přemítal během rychlé chůze, tramín v batohu mu šplouchal.
Nádražní budova
se přiblížila na dohled. Čekal, že dívka dotáhne svůj kufr
dovnitř a půjde si koupit lístek.
Dívka budovu
minula a zamířila přímo na nástupiště.
Daniel doklusal k
budově a viděl, že dívka nečeká se svým kufrem na peróně
jako řádný cestující, ale slezla dolů a pokračovala dál po
kolejích, jako by se nechumelilo.
Daniel chvilku
uvažoval jestli se má pustit za ní-nádraží bylo zcela opuštěné
a nikde nebyl k vidění železničář, který by mu v tom
nevybíravými slovy zabránil.
U semaforu si
holka udělala zastávku, odložila kufr vedle sebe na koleje a
chvilku nehybně stála.
Do dálky jí
svítily zrzavé vlasy, vlastně nic jiného z ní Daniel ještě
neviděl.
Vytáhl foťák a
udělal pár snímků. Když to upraví ve Photoshopu, můžou z toho
být zajímavé obrázky.
Ze zatáčky se
vyřítil vlak. Daniel reflexně zavřel oči. Když je zase otevřel
nespatřil kupodivu krev ani poházené lidské údy.
Po dívce, neřkuli
kufru, nebylo ani památky.
Doma si přetáhl
snímky do počítače a chvíli je zamyšleně pozoroval. Až teď
si všiml , že dívka má něčím obvázaný pravý kotník. Na
to, že má něco s nohou, kráčela docela zčerstva, uvažoval.
Skoro jako by spěchala na vlak... Zkusmo převedl snímek do
sépiových odstínů. To ho zcela neuspokojilo,
po chvíli
experimentování se mu podařilo dát fotce jakýsi historický
nádech. Vyzkouší ještě další věci.
Se zalíbením
pozoroval obrázek, který teď připomínal nejspíš ze všeho
nějaký starý dřevoryt.
Klapnutí
vchodových dveří mu způsobilo jako vždy křeč čelistních
svalů.
pokračování příště .
|