|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Pohled svůj krčil do neznáma
nedíval se ni vpravo vlevo
nahmatal vzpomínek dva páry
surov jich roztrhal v cáry.
Cáry mu hlavu fáčem ovazují
zavadí o sklo sklopených očí
průduchy ucpou světlo ať ničí
sebe též hlav jiných obvazují.
Hlava šeptne mně dobře skrze fáče
teplo mám tady tma v tuny krájená
hlesne ochutnej zásob mých milená
svět vůkol směje se nechť k tomu pláče.
Než zpátky zalezu do své nory
přehlédnu svět lepší že on je?
skýtá víc radosti naděje?
ne, lezu zpět fáče ční jak hory.
|
|
|
