|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Viděli jsme ji přicházet z navždy,
pak tu prostě byla, paralela
k denní chůzi. Do té doby jsme to byli my,
kteří dávno zmizeli, do podzemní chodby knihy.
Probouzíme se do pozdní noci, připojujeme se k proudu
zítřejších zpráv. Proč ne? Na rozdíl od
mnohých, my nemáme nic, o co bychom žádali,
nebo co bychom půjčili. Jsme jen dílky prostorové
geometrie:
válečky nebo kosočtverce. A bylo nám zaručeno
jisté uspokojení. Určitě, pokračujeme v dobývání zpět
něčeho víc—to je součástí "lidského" zřetele
promenády. A v té jsou načrtnuty i temnější oblasti,
které bychom možná měli ještě někdy prozkoumat.
Prozatím stačí, že tento den končí.
Přinesl svůj náklad živosti, složil ho
a odešel. Pokud jde o nás, my jsme stále ještě tady, viď?
***
John Ashbery
The Love Interest
We could see it coming from forever,
then it was simply here, parallel
to the day´s walking. By then it was we
who had disappeared, into the tunnel of a book.
Rising late at night, we join the current
of tomorrow´s news. Why not? Unlike
some others, we haven´t anything to aks for
or borrow. We´re just pieces of solid geometry:
cylinders or rhomboids. A certain satisfaction
has been granted us. Sure, we keep coming back
for more—that´s part of the “human” aspect
of the parade. and there are darker regions
penciled in, that we should explore some time.
For now it´s enough that this day is over.
It brought its load of freshness, dropped it off
and left. As for us, we´re still here, aren´t we?
|
|
|
