|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jednou z našich oblíbených zábav na vesnici byly návštěvy zemědělských objektů. Někdy byly tajné, jindy jsme spokojeně procházeli, zdravili zemědělce, zdravili zvířata, oťukávali stroje a dělali, že všemu rozumíme. Tak tomu bylo u návštěvy prasečáku.
Loudali jsme se tenkrát ze školy, domů se nám nechtělo a do nastalé situace najednou zaznělo halekání: máme zábavu!
Kamarád Vašek objevil hasičské hadice, kterými jézédáci vypouštěli močůvku na louku pod prasečákem. Hadice byly na koncích opatřeny stříkačkami s uzávěrem.
Začali jsme po sobě stříkat zpočátku opatrně, v rozjezdu nám bránily školní teplákové soupravy, tehdejší výbava všech dětí na venkovských školách. Tašky jsme ukryli opodál ve křoví.
A pak to začalo.
Rozdělili jsme se na skupiny. Naší svatou zbraní je močůvka. Vašek z naší party natlakoval močůvku a vyslal první hnědozlatý proud proti nepříteli. Zásah do nohy!
Já jsem se vyhnul v poslední vteřině proudu, který proti mně vyslal Karel.
Boj se rozhořel, proudy někdy udržely jednolitost, jindy se rozstříkly do zlatavých kapek, které prozářilo sluníčko, asi nám přálo, protože svítilo pořád a toho hnědavého zlata bylo čím dále tím více.
Další chvilka si přišla pro mě.
Nepřítel Mirek si vyčíhal vhodný okamžik a já jsem bez milosti schytal plnou dávku přímo do břicha. Nebyl jsem sám.
Boj pomalu končil, my, obtěžkáni zvláštním nákladem na teplákách, ve vlasech, na ksichtech, jsme se pomalu loudali domů, vyprávěli si zážitky a přemýšleli, jak celou situaci vysvětlíme doma.
|
|
|
