jako když medvídek

co jsi ho po dvaceti letech

našel a nepoznal

(ale přesto si vzpomínáš na hebkost pod rukou)

vynesen je do smetí

 

jako když tvář která dýchá

je jen odrazem

tváře na fotografii

přítomnost přes zamlžené sklo nebolí

bolí jen vzpomínky

 

jako když se rokle pokryje listím

a kvetou pod ním zavraždění

jako když se musí jít po pražcích k nádraží

kde výpravčí přiložil

kytaru do kotle

 

jako když objímáš strom

se smutkem tak hlubokým

že nelze pojmenovat

ve snaze nasytit se mízou

když krev už žádná nezbyla