|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Povídala, že okolo ní chodila jako kocour kolem horké kaše, připadala si jako hladový vlčák, měla touhu ji vzít, ale cosi jí bránilo, vždy jí ruka nějakou neviditelnou silou odstřelila zpět, ona pokračovala smutně dále svou cestou, několikrát se otočila, jednou zamávala, magnetem očí si přála se s ní spojit, přitáhnout ji k sobě, aby už byly spolu, bohužel asi ne navždy, protože u všeho a všech se cesty po nějaké době rozdělují,..., občas měla hřejivý pocit, který byl vzápětí vystřídán pocitem děsu, strachu z neznáma, co se stane, když tam nebude...
Naléhali jsme na ni, ať s tím něco udělá, ať se rozhodne tak či onak, jednou musí rozhodnutí přijít, ona se krčila bezradná, se slzami v očích, občas rozsekla vzduch její divoká gesta, zmatený šepot,..., poté prohlásila, že podnikne rázné kroky.
Nedívajíc se vpravo vlevo, učinila rychlý pohyb dopředu, vzala vytoužený předmět z trávy nedaleko svého bydliště a pospíchala pryč od onoho místa.
Potom nám sdělila, že už ji má, vytouženou bundu, podobnou si dlouho přála, ale finanční prostředky nestačily.
|
|
|
