Seděli zamyšleni a najednou jeden z nich pronesl: ono se řekne rotor, ale musí se k tomu říci stator. Rotor něco dělá, stator stojí, dělá h...., to je jako znaménko plus, to pořád něco přidává, kdyby mně přidávalo peníze, byl bych rád, ale to pitomé mínus mi je odečítá ze šrajtofle, pořád musím něco platit,..., největší stator, Slunce, pořád je středem, ostatní se mohou strhnout, i naše planeta a já v ní, pracují denně a poctivě, i já, i když jsem dnes nebyl v práci, nějak jsem to včera přehnal se zábavou,..., teď si tady sice připadám jako stator, servírka kolem mne pořád poletuje, je správný rotor, za chvíli budu rotor já, půjdu na WC a zpět, možná si tam na chvilku, ale jen na chvilku, sednu, budu, co vlastně budu?
A tak je to se vším. Když to nejméně očekáváš, je z tebe stator, kolem se pohybují lidé, věci, jezdí auta, rakety létají do vesmíru, vše se pohybuje, má děj a spád.
Najednou se vše jakoby mávnutím kouzelného proutku změní, ty se ocitáš uprostřed veškerého dění, vydáváš ze sebe energii, která zasahuje okolí, vesmír, pracuješ na přeměně, kterou si třeba ani neuvědomuješ, myšlenky poskakují, tedy rotují, sem tam, ty přijímáš i ty dobré, i ty špatné, přemýšlíš nad nimi,..., která myšlenka bude spíše rotorem, která opakem, i když asi špatná myšlenka bývá mnohdy rotorem, dobrá myšlenka opakem, ta sedí na pr...., je ubíjena, lidé by ji chtěli, ale...raději se napijeme.
|
