(1)
Je to jen otočení
prosněným závěsem ostrých procitnutí
nakloněná hvězda, mytologie našeho dechu,
promíjí zvědavé nadzvednutí lemu šatů
a přivolává řeku zpět,
vstupujeme…
(2)
Na kraji cesty, bez námahy
otvíráme brány pevně zatlučené
znovu-složené úlomky zastávky na okraji,
dva stíny podvečerem,
jeden ztracený, druhý nenalezen,
interference tmy osvětluje pódium,
právě jsme obsadili hlavní role
(3)
Strhané šaty na svahu pod broskví,
proměna nudy blátivé stezky,
sladká chuť slunce stéká po dlaních,
zloděj je okraden!
Stavíme ohradu stádu koní
kůly skrývají svůj hrot,
utíkající kopyta krátkých nocí..
otíráme orosená čela budoucích dnů
(4)
Pyšný výsměch zítřku a týdnům ...
kdy napajedla vyschnou,
protože barvu hvězdy uvidíš,
budu ti ji vyprávět,
a najdu tě, neboť nevíš, že
v závoji komety se před sluncem neschováš
(5)
Shořely mříže z papíru,
bezstarostně dlaně otevřené,
hrajeme představení s neznámým scénářem
jen pod obrazy čísla odtikávají zpomaleně,
oheň posílený hořlavými sny
diktuje čisté tahy nenávratna