Osm dvanáctek ještě nedělá moč
Přepálenej jak omastek smažit se budeš
Neptej se proč
Ráno dostaneš co zasloužíš
Kafe ti stejně nepomůže
Komu všemu ještě ublížíš?
Krása je nedostupná
V bezpečí jak v trní růže
Teče krev když to doopravdy vědět chceš
Brát chtějí všichni, dávat jen trochu nebo radši nic
To je tak strašně málo
Nedostaneš co zasloužil bys
A ráno tě stejně bude bolet hlava
Žena, děti, jídlo,
Hnusná únava
Kosa,
Špinavá krajka u spodního prádla
Kdy naposled jsi ho viděl
Kdy naposled ti za to stála
Kdy, kdy, Kdyby nebylo kdyby
nedělal bys ty chyby co jsi udělal,
udělá je devadesát devět procent lidí ze sta
z lásky stane se přítěž, červotoč srdce zničí stejně lehce jako půlku lesa
les tak nevinej byl jako ty, jak ona
spadla klec, padá opona, je konec
padáš ty i ona
kdo to kdy překoná
snad ten jeden ze sta,
je sám a zoufá si, neví, tápe,
myslí, že nemá si lehat sám na kanape
snad lepší bude když tu nebude
kdo to kdy překoná?
Nikdo z nás pánové, to ona,
žena musí to překonat.
|