Osm dvanáctek ještě nedělá moč

Přepálenej jak omastek smažit se budeš

Neptej se proč

Ráno dostaneš co zasloužíš

Kafe ti stejně nepomůže

Komu všemu ještě ublížíš?

Krása je nedostupná

V bezpečí jak v trní růže

Teče krev když to doopravdy vědět chceš

Brát  chtějí všichni, dávat jen trochu nebo radši nic

To je tak strašně málo

Nedostaneš co zasloužil bys

A ráno tě stejně bude bolet hlava

Žena, děti, jídlo,

Hnusná únava

Kosa,

Špinavá krajka u spodního prádla

Kdy naposled jsi ho viděl

Kdy naposled ti za to stála

Kdy, kdy, Kdyby nebylo kdyby

nedělal  bys ty chyby co jsi udělal,

udělá je devadesát devět procent lidí ze sta

z lásky stane se přítěž, červotoč srdce zničí stejně lehce jako půlku lesa

les tak nevinej byl jako ty, jak ona

spadla klec, padá opona, je konec

padáš ty i ona

kdo to kdy překoná

snad ten jeden ze sta,

je sám a zoufá si, neví, tápe,

myslí, že nemá si lehat sám na kanape

snad lepší bude když tu nebude

kdo to kdy překoná?

Nikdo z nás pánové, to ona,

žena musí to překonat.