tělo dne

se rozpadlo vedví

a slunce vysoko

 

pluh krájí

kůži hlíny

na záda obrací

mladou brázdu

 

rozevře náruč

vysychá

 

vítr od Hraničné

zvedl sukni svaté Anně

na Zelené hoře

 

tak tiše

jak

noční cesta duše

 

na konci světů

v čekárně spících