|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jsme si městy i ulicemi
v nichž ztrácíme se ještě jako nikdy
jen ruce stále míří vzhůru ke tvářím
hledat měsíční krajiny a pavučiny babího léta
když v podobenstvích bezvětří
a v marnosti se kterou se díváme do nebe
nevíme jak pohřbít zbytečná slova tak
aby ležela v tichu
hluboko pod inferny rumělkových neonů
a v černozemi spodního prádla
s jehož podvazky je spojeno tolik dospívání
i prvních vědomí těl
mám sto chutí tančit
na kostech svých minulých bytí
popálen ještě nevyšlým sluncem
v přítomnosti, která svá minula i příští nazývá časem
abych po sobě nezanechal víc
než pouhé doteky a touhu
s jakými odevzdáváme květiny milovaným a mrtvým najednou
já rychlý jako písek
jen pořád mířím k nádražím
vytáhnout kotvy vlaků
a na zadní stranu zpátečních jízdenek
pod razítka
do víru vodoznaků
napsat báseň podzimu
který nám listy bere půdu pod nohama
stejně
jako láska
|
|
|
