Co mi na tom záleží,

že stezka je pošlapaná,

písek na břehu řeky

ještě nese otisk tvé stopy:

pata se zařízla hluboko.

Vidím další stopu

na travnatém okraji toku—

ukazuje směrem k lesní pěšině.

Ztratila jsem třetí

v podupané půdě.

Ale tady

lodyha divokého hyacintu je zlomená:

fialová lata—napůl rozkvetlá—

je temně purpurová tam,

kde na ni zatlačila tvá pata.

Trs kvetoucích trav,

nízký, polehlý—

o který ses otřel:

zelené stvoly předvádějí žluto-zelenou,

kde jsi zakopl—a obrátil je prstí

ku světlu:

tyto a žebrování mrtvého listu,

napříč rozpůleného

ukazují, kudy jsi prošel.

Našlapoval jsi svižně, svižně!

Tady se okraj lesa svažuje—

déšť zbrázdil kořeny.

Tady ses zachytil rukou;

kořen zapraskal pod tvou vahou.

Mohu jistotně vysledovat značku,

kde ses dotýkal  zde toho štíhlého stromu,

a která odpovídá té další—

i oné.

Ale ty jsi vystoupal ještě výš!

Zastavil ses u zakrslého dřínu—

otočil se na podpatku,

což tvoji stopu zdvojilo.

Jedno je očividné—

na cestě dolů jsi upadl,

vlekl pohmožděné stehno-kulhal—

sevřel tento modřín.

Směřoval dál, vracel se,

hledal—

prodíral ses zeleným lišejníkem

modřínových větví?

Chňapal po dechu,

zajíkavě vydechl:

duchové lesa strůjci života—

dárci života—jsem téměř v koncích.

Aby nějaký lesní démon

ulehčil tvým šlépějím.

Nemohu najít žádné tvé stopy

v modřínových šiškách, ani v podrostu.

***

H.D.

Pursuit

What do I care
that the stream is trampled,
the sand on the stream-bank
still holds the print of your foot:
the heel is cut deep.
I see another mark
on the grass ridge of the bank—
it points toward the wood-path.
I have lost the third
in the packed earth.

But here
a wild-hyacinth stalk is snapped:
the purple buds—half ripe—
show deep purple
where your heel pressed.

A patch of flowering grass,
low, trailing—
you brushed this:
the green stems show yellow-green
where you lifted—turned the earth-side
to the light:
this and a dead leaf-spine,
split across,
show where you passed.

You were swift, swift!
here the forest ledge slopes—
rain has furrowed the roots.
Your hand caught at this;
the root snapped under your weight.

I can almost follow the note
where it touched this slender tree
and the next answered—
and the next.

And you climbed yet further!
you stopped by the dwarf-cornel—
whirled on your heels,
doubled on your track.

This is clear—
you fell on the downward slope,
you dragged a bruised thigh—you limped—
you clutched this larch.

Did your head, bent back,
search further—
clear through the green leaf-moss
of the larch branches?

Did you clutch,
stammer with short breath and gasp:
wood-daemons grant life—
give life—I am almost lost.

For some wood-daemon
has lightened your steps.
I can find no trace of you
in the larch-cones and the underbrush.