Tak, doufám, že nikoho nepobouřím, neurazím a neprovokuji tímto rozborem, jen se o to pokouším, případné nedostatky mi prosím napiště, nebo jiné názory , jiné interpretace! :o) Dík moc!

Jména slov přepálí hořící meze - "jména slov" - nestačí jen "slova" a hořící meze na mě působí strašně moc naléhavě, je to ohromná plocha, která ještě ke všemu hoří, no prostě síla, která se každým slovem zapaluje víc a víc

z popela zvedne se barevné sklíčko

za ním se schovává jen strach a dítě - z popela, který zbyl po přepálených mezích se zvedne v mém pohledu něco blýskavého, barevného, nadějného, snad nová myšlenka, nový pocit, novost jako taková; je to ale zvláštní sklíčko - normální sklíčka barví svět do pozitivního světla, tohle sklíčko je jiné - je za ním jen strach aještě se ten strach schovává, strach má strach, brrr....

a dítě

švihání po prstech vyjeká hlásky

skládá je do hrbu na shrbených zádech

- dítě se učí slova, když se je naučí špatně, někdo ho švihne po prstech, musí se je naučit správně a pak je uložit a nosit s sebou na "hrbu" po celý život...

vatou skla raněných rybníky vytečou svítání v Ohňové zemi - tak tohle je snad nejlepší věta v celé básni!!!! fakt se mi moc líbí, protože se dá strašně moc způsoby vysvětlit!!! :o) Tak: já ji rozložila na 3 hlavní místa: vatou rybníky vytečou (rybníky vytékají pomaličku, jako kdybychom namočily vatu a pak z ní nechali tu vodu vytéct, jakoby samotná vata brání vytékání, ale i mu pomáhá) ; a co těmi rybníky vytéká? tady jsou zase dvě možnosti (možná i víc) - budto vytékají skla raněných (ty nové myšlenky, nové obraznosti, nové pocity) nebo vytéká svítání, což je možná ještě lepší, vzhledem k tomu, že slunce je žhavé a Ohňová zem je přepálená jmény slov... :o) No prostě i kdyby se mi ta báseň ani trochu nelíbila, tahle věta je kouzelná! :o)

písek až pročistí od dlaní po paže nestíhá počítat zda

tady mě napadlo, že písek je jediná věc a substance v téhle básni, která dokáže udusit oheň, zaroveň ale pročišťuje, což je ve spojení s vodou budí dojem čisté vody, písek pročišťuje od dlaní po paže - směr je hodně důležitý, od dlaní směrem k srdci, od konce k začátku, od nejposlednějšího místa na ruce po samotné tělo;

až hodin se nasytí zapije pokáním pak ruce umyje ve vlastních slinách

je líbání zrcadla je nit páry od travin v mase si odkryje maličkou tepnu

ve vlastních slinách je líbání zrcadla 

hm, vypadá to, že ten člověk má moc rád to, co sám vymyslí, má se vlastně celkově hodně rád , možná je v tom podle mě cítit i trochu egoismus, sebestředost, sobeckost - ale ta tolik ne, spíš to vypadá, že onen člověk jen neví chvilku jak dál , vidí nějaká pálivá slova (přepálené meze) ve svém životě a odkrývá si maličkou tepnu - že by myšlenky na sebevraždu? to by ale tepna nebyla malička, našel by si velkou, aby to bylo hned, v tom bude něco jiného, odkrývá si tepnu, chce vidět svoji krev, chce vidět tu jedinou pravdu svého života, to, že krev se nikdy v člověku nezmění, ať už je jakykoli, to, že se na ni jakoby může spolehnout, pokud ji ovšem z vlastního rozmaru ze sbe nevypustí...

zubem se obracet od dásní k hlasivkám krouží jak káňata strach úžin zrcadlí

jen víčkem zatiká vydá se k maštalím

slova jdou u většiny z nás od hlasivek přes zuby a dásně ven z úst, tady se obrací, mají strach nebo nechtějí ven, bojí se, ale čeho? nepochopení? trápení? ublížení? spálení dalších mezí? zatiká vydá se k maštalím - zatiká, malinký okamžik, kdy se něco stane, mrknutí už by mi přišel okamžik delší, ale to už moc slovíčkařím :o) vydá se k maštalím - slovo se vydá někam, kde se něco rodí i umírá, vydá se tam, kde je skryto i uhnízděno, kde se může schovat i vyběhnout, zkrátka, vydá se k maštalím...

od mezí připálit provaz a doutníky

od čajů vypitá od hroznů bezinek

přepálit provaz - nevím, jestli mám moc černé myšlení, ale tohle je vlastně optimistické - v souvislosti se sebevraždou , smyčka, provaz, mě napadlo, jestli se nejedná o nepodařený pokud, slova mají strach, jsou v určitém napětí, ale jiná slova, třeba právě ta, která zapálila meze, jim "přepálí provaz", nedovolí jim se zničit, odejít, nedovolí jim nevyslovit se...

jsou všechna jména zemřelých

a pupeční šňůra

vpletená v opratích

pupeční šňůra a jména zemřelých jdou ruku v ruce od začátku až do konce, jsou vpletená, propletená slova, jména slov, jména samotná, která se od svého začátku mění, ale stejně dojdou ke konci, jsou vpletená v opratích, vpletená v něčem, co ukazuje směr, co udává směr (třeba k maštalím?);

Celkově se mi báseň moc líbí a jen doufám, že touto interpretací neztratila nic na své bohatosti, protože to, co se o ní dá napsat nejsou jen odstavce, ale stránky (a nebyl by to špatný text! :o)). Co se týče rytmu - skvělý daktyl s něčím na konci... parádně šlape! :o)