abych se dostal z beznaděje

potřebuju Tvůj dotek

energie mý tělo rozechvěje

dík za ten milosrdnej skutek

zmar reality pronikl až do morku kostí

navěky chce se mi spát

proč nenechaj mě třesu se zlostí

odpovědi nechtěj se na nic ptát

předstírat je tak krutě lehký

jak zbavit se mám toho jedu

myšlenky vraha stojícího u kolébky

žár jež nezadusí ani tuny ledu