|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Vyprávěl Pišta, jak si představuje vybavení bytu, říkal, že vždycky v životě musel poslouchat, teď chce být svobodný jako ten černý pták, co sedává na jednom stromě u sousedů.
Dveře do bytu, pokračoval, bych naplakátoval z obou stran, ať lidi koukají, že mám rád hudbu, do chodby nalepím cizí, dám tam německé, anglické a americké paní a pány. Musí se smát.
Doma chci dvě zpěvačky, dva zpěváky, dvě skupiny. Všechno musí být po dvou, aby se nehádali a byla dveřní vyváženost.
Když bude chtít někdo pokračovat do návštěvy, mám připravené pantofle bez špiček, abych viděl, že má bezděrové ponožky. Posadím je do křesel nebo na gauč, přistrčím vozík na otáčecích kolečkách, na něm pohoštění. Dopoledne a odpoledne kávu a věnečky, v poledne pivo, polévku a rohlík.
Na křesla a gauč dám vláknité lesklé deky chlupatiny, drží teplo a jsou jemné jako štěňátko. Chtěl jsem je pověsit také na stěny a na WC, ale to mi rozmluvili.
Poté ukážu svou nejoblíbenější skříňku, mám v ní fotografie, kolo z koloběžky, čepici ze školy a čtyři nože, dva zavírací, dva otevírací. Vše mám uzamčené pod pěti zámky, klíče jsou schované tak, aby byly jeden na druhém nezávislé.
Události se točí kolem velkého stolu, prodal mi ho jeden kamarád, povídá, koupil jsem ho za pět set, ale že jsi to ty, tak ti ho prodám za šest set.
O nádobí se nemusím starat, dala mi ho babička, říkala, že brzy umře. Asi byla dobrá předpověditelka, protože druhý den zemřela. Jsem naštvaný na bráchu, protože hned běžel k sousedovi a povídá mu: naše bába chcípla, ale neříkej to nikomu.
V další skříňce mám tajemství, to nechci prozradit.
Máme starší televizi, gramorádio, desky, kazety, tak to nechám ve starém stavu.
Mám takový tajný plán. Řeknu to prozrazením: ledničky a mrazáky.
|
|
|